Jajin blogísek na Blog.cz

Po nádherné svatbě jsme si vybírali na pohovce ve svém nově zařízeném domě svatební cestu.."Tak, co kdybychom jeli do Řecka, Říma,nebo Francie?" lákal mě manžel.. Chviličku jsem přemýšlela a nakonec odpověděla : "Líbil by se mi Řím.".. "Dobrá tedy.. Pojedeme do Říma. A to co nejdříve.." souhlasil spokojeně...

Během dvou dnů jsme už stáli na letišti..Měli jsme ještě dostatek času,protože letadlo mělo zpoždění.. "Lásko, zůstaň tady, jen si odskočím... Hned jsem zpět.." ,,řekla jsem, letmo ho políbila a odešla směrem k toaletám.. Petr trpělivě čekal u kufrů,ale po patnácti minutách jsem se stále neobjevovala..

"Kde pak ses zase zdržela lásko ?" mumlal si pro sebe netrpělivě… Čas se protahoval a já pořád nikde.. Petr začal být už nervozní ..Nevěděl co dál a tak se šel po mě podívat.. Toalety byly prázdné.." Kde můžeš být?"pomyslel si. Už nevěděl kam by se podíval a tak zaskočil na informace.. "Prosím vás,potřeboval bych pomoci..." "Ano ?" ochotně mu vyšla vstříc pracovnice za přepážkou.. Znepokojeným hlasem jí vše vylíčil a poprosil,zda by nešlo podívat se na zpětné záznamy,na kterých bych mohla být..Ujal se ho mladík se světlými vlasy,které v obrovské hale odrážely paprsky slunce a dovedl ho do místnosti, kde bylo spoustu kamer a dalších zařízení.. "Záznamů z tohoto dne je mnoho. Bude to trvat celou věčnost než je prohlédneme,ale tak snad něco najdeme." Mladík hovořil s obdivujícím klidem,který Petra zaskočil.. Nejspíš tu to je na denním pořádku,pomyslel si pro sebe …Po hodině mučivého čekání,jestli něco uvidí se najednou zarazil. "To je moje manželka!"..zvolal nadšením Petr, že mě konečně objevil.."Opravdu ? V tom případě vám velmi gratuluji,máte skvělý vkus pane.."chválil zaměstnanec můj vzhled.. Petr jen zdvořile odvětil: "Děkuji,ale teď to prosím pusťte dál,rád bych ji našel..." Pečlivě oba dál prohlíželi nahrávku."Ano to je ona.." řekl Petr, když mě viděl, jak jsem vešla na záchody... Najednou se z druhé kabinky vyřítíl chlap jak hora přímo na mě...Chviličku jsem se bránila,ale násilník mě jednou ranou do zátylku omráčil, přehodil přes rameno a oknem zmizel...

Manžel pukal vzteky…" Sakra jak to, že nikdo nic neudělal ??!"..Ale na odpověď nečekal.."Chci vidět kam ji ten chlap odnesl !"

Zaskočený mladík mu okamžitě vyhověl..Poslední záznam je z parkoviště, kde se pokoušel mě naložit do auta.. Ale nečekal, že se tak brzo proberu..Propukla bitka,které mohl Petr jen nečinně přihlížet..Pozoroval jak se jeho milovaná ze všech sil brání, marně..Muž mě nakonec přemohl a bouchl hlavou o velkou černou dodávku.. Nehybně jsem se sesunula k zemi, do které se začínala vsakovat má krev.. Petroiv se zastavilo srdcea v hlavě se mu rodil plán pomsty... Přisahal, že ho zabije.."Děkuji mnohokrát" zvolal na půli cesty ven...

Když s vroucí krví v těle dorazil na parkoviště,dodávka byla pryč.. Na zemi zůstala pouze krev..Petr už nevěděl jak dál... Najednou si však všimnul, že v kaluži krve jsou stopy po vzorku pneumatik,které mu ukázaly směr kam odjel s jeho životní láskou..Okamžitě nasedl do auta a rozjel se za námi...Při divoké jízdě volal na policii...Vše jim vylíčil a nahlásil jim mé telefoní číslo,aby mě mohli vystopovat...

Po probuzení jsem stále slyšela hlas,ale nemohla jej rozeznat ať jsem se snažila sebevíc... "Ty jedna děvko,zničila jsi mi celý život a teď za to zaplatíš.!" Došlo mi, že si mě s někým spletl... Kvůli ráně do hlavy jsem nebyla schopná rozumně uvažovat...Hlava se mi točila důsledkem obrovské rány do,kterou jsem dostala...Cítila jsem jak mi od příliš utáhlého lana kolem rukou a nohou, vše napuchalo..Můj manžel dál pokračoval v hledání... Sjel z hlavní silnice a dal se doprava..Stopy po dodávce vedly až na rozcestí...

"Kam se ten hajz mohl jen podít ?" vztekal se,když to uviděl... Všimnul si čerstvých kolejí na lesní cestě.. Pomstychtivě si zamumlal pod fousy nesrozumitelnou větu.. Vydal se do lesa za námi..Po několika stech metrech uviděl závoru a před ní černou dodávku..Spěchal k ní, ale byla prázdná, až na můj rozbitý telefon a spoustu krve..Mezitím co Petr šel dál po stopách, únosce mě dotáhl do nějakého domu.. Byla to nesjpíš hájovna..Hodil mě a uvázal na postel tak,že jsem se nemohla nijak a ničemu bránit... Jako smyslů zbavený vzal nůž a zabodl ho do staré,nemile páchnoucí matrace, těsně vedle mého krku a vrhl se na mě... Snažila jsem se ze všech sil,které mi ještě zbývaly bránit, ale bylo to k ničemu..Vzal nůž a začal si s ním povídat.

."Co kdybychom tu krasotinku drobátko z ohavili ?" řikal..Přistoupil k posteli a pořezal mě na tváři... Cítila jsem, jak se mi nůž zařezává do kůže.. Rána byla hluboká a vedla od levého oka až po bradu..Už neměla sílu ani kričet,přes kus špinavého hadru,který použil jako roubík..Už jsem jen doufala, že to brzo skončí..

Zoufálý Petr doběhl konečně k domu... Nechtěl nic riskovat, a tak se potichu jako kočkovitá šelma přiblížil až k domu... Z pouzdra u svých kalhot si vytáhl revolver a natáhl spoušť.. Poté bleskově zmapoval vchody a okna... Do jednoho z nich se opatrně podíval.. Ten pohled co spatřil nikdy nezapomene... Nejzbožňovanější osůbka v celém jeho životě ležela nehnutě na posteli, která byla celá od krve... Avšak silné krvácení z mé tváře mi způsobilo milosrdný šok..Petr se všude rozhlížel,jestli náhodou nezpozoruje násilníka,ale ten nikde nebyl.. Tiše se přiblížil ke dveřím a chystal se vpadnout dovnitř, ale můj srdcervoucí výkřik ho přimrazil téměř k zemi... Vrátil se zpět k oknu a strašný obrázek ho donutil okamžitě jednat... Blázen zabodl mi nůž přímo do břicha... Přes smrdutý roubík začala prosakovat krev,naznačující vnitřní krvácení.. Nemohla jsem se už ani pohnout,křičet...Pomalu a bolestivě jsem umírala...Petr hned přes okno namířil na únosce a vystřílel do něj celý zásobník... Jeho obrovské tělo, barvící se do červena se sesunulo k zemi... Petr neváhal a okamžitě se vrhá k umírající ženě,protože se mi snažil co nejrychleji pomoci.. Rozvázal mi roubík a snažil se zaškrtit všechny rány,které jen šly..Po chviličce dozazí policie a vrtulník... Ale neví jak mě přepravit z lesa tam,kde by vrtulník mohl přistát a co nejrychleji se o mě postarat..Petr se mě snažil zvednout, ale nešlo to. Klekl si na kolena a podíval se pod postel. Nůž, který procházel mým tělem, pronikl skrz matraci a zaklínil se do ní. Špička nože trčela ven a po ní stékaly potůčky mé krve... Ztratila jsme ji už příliš mnoho. Prosakovala do matrace a do oblečení mého manžela. Byla všude okolo a já jsem mu pomalu umírala v náruči...I přes to jsme však byla ráda, že tam byl se mnou...

" Prosímtě neodcházej,zůstaň se mnou.." mluvil na mě, aby zabránil tomu,že ztratím vědomí..Ale došly mi všechny mé síly a já se i přes jeho snažení ponořila do tmy a ticha...

Nechtěl čekat, až mu v náruči vydechnu naposled, a proto vyštěkl rozkazy na přihlížející policisty :" Krucinál tak mi pomožte a přistavte vozidlo!!".. Opatrně mě vzali do náručí a rychle naložili do auta,které nás dovezlo na nedalekou mýtinu k vrtulníku.. Střelhbitě mě naložili do letounu a snažili se mě stabilizovat.."Udělejte cokoliv,jen ať žije..." zvolal na posádku vrtulníku a odporočel se o kousek dál,kde čekal co bude následovat.

Policejní komisař po rychlé domluvě s doktorem šel za Petrem a oznámil mu : "Pane,snažil jste se, ale lékař říkal, že má 7% šanci na přežití a to s následky. Bude v nemocnici Monson.." Pokynem ruky policistovi poděkoval a naznačil,že chce být sám..

Konečně se mě podařilo dát trošičku dohromady, a tak vrtulník spěšně odstartoval a zmizel zoufalému Petrovi z dohledu..Netušil zda mě viděl naposled nebo ne..Dodal si zbytek sil a rozběhl se ke svému autu..Ihned se rozjel do nemocnice.. Po přistání v nemocnici mě okamžitě převezli na operační sál..Petr tam dorazil velmi rychle, ale i tak mu nezbylo nic jiného než čekat..Všichni,kterých se na mě zeptal mu odpověděli s náznakem soucitu v hlase :"Musíte vydržet"..

Po šestihodinové operaci,se střidají chirurgové a různí specialisté..Vyčerpaně se rozcházejí.. Jeden se však u muže na chodbě zastaví a přisedne si k němu.."Pane doktore,prosím,buďte upřímný" prosil Petr.. "Dobrá tedy..Bohužel nejspíš opravdu nepřežije..Ale všichni se moc snaží ji zachránit..Musíte věřit. " Poplácá čekajícího po ramenu a vstane.Ovšem než odejde soucitně dodá :"Je mi líto".. "Děkuji doktore" poděkoval můj mažel.. Uběhly další nekonečné hodiny mučivého čekání a Petra vytrhne, z přemýšlení nad tím co si beze mě počne, zvuk dveří a kolečka postele...Operace konečně skončila... Chtěl jít se mnou, ale oni mu to nedovolili....

"Stůjte pane,tam nemůžete..." varoval ho doktor.."potřebuje čas..Bude na intenzivní péči..Přijďte zítra..Budeme vás o všech změnách informovat" mluvil velmi nesmlouvavě,takže vyčerpaný Petr musel opustit nemocnici..Doma se snažil něčeho najíst a hlavně se vyspat,ale nešlo to,pořád musel myslet jak se mi asi teď daří ..Nějakou dobu to vydržel,ale nakonec omdlel vyčerpáním..Probral se až za dva dny..Vstal a ihned se rozeběhl k záznamníku. Měl jeden vzkaz..

"Tady nemocnice Monson..Prosím co nejrychleji se dostavte.. Jedná se o vaši ženu...." hovořil hlas vlídně..

"Pane Bože,co se jen mohlo stát ?" přemýšlel nahlas při cestě do nemocnice...Hledal mě na intenzivní péči,ale já¨tam už nebyla... Běžel za sestrou : " Prosím vás,kde je paní Montjoyová ?" ..

" Ááá ,pan Montjoy.. Nemusíte se bát,byla převezena...Na pokoj 211..."odpověděla sestra na danou otázku..Na chodbě před mým poojem potkal Petr pana doktora Leina.. "Dobré ráno pane Montjoyi... Mám pro vás dobré zprávy.." hovořil příjemným barytonem.. "Tak sem s nimi pane doktore..!" zvolal Petr,jako malý klučina,těšící se na kolotoče...

Očvidně potěšen se dal Lein do oznamování novinek : "Stal se zázrak..Velmi dobře se hojí její četné poranění...Nyní je už mimo nebezpečí..Ovšem bude mít dva následky..Prvním jsou jizvy na tváři,břiše a rukou..A druhý se dozvíte od vaší paní..Bežte za ní,ale jen na chviličku!" "Děkuji mnohokrát pane doktore" vroucně poděkoval a šel za mnou.. Vešel do pokoje,posadil se ke mě a láskyplně se zeptal :" Miláčku,je ti lépe ?" Bohužel jsem nemohla mluvit,takže jsem jen mírně naznačila hlavou,že ano..Stále jsem byla trochu v šoku,ale nesla jsem to tak statečně, až všichni jen žasli..

"Nemluv miláčku",mluvil dál " vím že tě to bolí..Chtěl bych se ti proto za vše omluvit..Promiň mi lásko,už nikdy tě neopusím...." Zjizvenou rukou jsem ho přerušila a pohladila ho po rtech a potom po bolavém bříšku..Petr,ale nic nepochopil.. A tak musel zasáhnout doktor.

." Pane Montjoyi" říka Lein ," vaše paní vám chce naznačit druhý následek toho odporného incidentu..".. Můj manžel se hned vylekal : " Cože ? ona nebude moci mít děti ?" "Ale ne,,, právě naopak.. Mladá páni je i přes ten hluboký zásah do krajiny břišní, těhotná"..

Petr nemohl samým překvapením ani mluvit.. Při pohledu na manžela vyvedeného z míry, jsem see zaradovala tak,až mě začaly téci slzy po tvářích.. Pohled na manžela děkujíc doktorovi Leinovi mě dojal....Petr si pak přisedl ke mě.. Tichounce mi pošeptá slova díků, vyznání lásky a opatrně mě políbil na opuchlé rty a bolavé bříško..

Po týdnu jsem podstoupila další nenáročnou operaci hlasivek..Tím jak jsem křičela jsem si je pošodila, a tak to dotoři museli dát zase dopořádku..Poté mě čekala plastika obličeje a rukou..Když jsem se zotavila, vypadala uplně stejně jako před únosem, šla vidět jen bílá jizva na mé tváři a rostoucí bříško....

Dlouhý pobyt v nemocnici mě už nudil a doktor Lein si toho všimnul.. "Tak, dnes odpoledne si pro vás přijede váš manžel. Jste už zdravá,ale pořád se musíte opatrovat,už kvůli děťátku." promlouval mi k srdci. "Děkuji za vše pane doktore a brzy zase naschledanou, pro změnu na porodním sále..." poškádlila jsem ho.. " Jistě, už se velice těším.."opáčil vztřícně Lein, když jsem s mým milovaným manželem a nenarozeným miminkem, odcházela z nemocnice.....

Proč jsem si založila blog ?

Mnoho lidí říkalo, že je to k ničemu a vykašlala se na to. Podle nich je to jen ztráta času, který by šel využít uplně jinak.

Ale jak ? Jít někam na oslavu kamarádových osmnáctin, popíjet s kamarády tvrdý alkohol a probudit se na zcela neznámém místě, protože jste se na oslavě opili s prominutím, "jak prase" a rozhodli se, že se půjdete projít ?

Myslím, že tohle je ztráta času, ale i ta je někdy potřeba. Ale pouze s Mírou... Já jsme si tedy raději sedla k počítači, najela na stránky blog.cz a řekla si :" Mnoho lidí má blogísek, tak proč bych ho nemohla mít i já..." xD

Přečetla jsem si návod, zaregistrovala se a už už jsem přemýšlela co bych tam tak dala... nakonec jsem zvolila mnoho věcí, které jsou tam až doposud k nahlédnutí a časem pár nových i přidala...

Bloguju protože :

1) chci, aby se lidé o mě něco dozvěděli ( Jaká jsem, co mě zajímá, proč mě to zajímá, mé koníčky, záliby, zážitky...)

2) našla jsem si v tom zálibu, baví mě to a myslím, že je to lepší než alkoholové dýchánky... xD

3) je velmi lehké si blogísek udělat. (vlastní články, obrázky, můj design) Je to praktické, rychlé a myslím, že i užitečné...

S politováním musím oznámit, že tento herec byl dne 22.1. 2008 nalazen ve svém bytě mrtvý.Bylo mu 28 let. Zřejmě se předávkoval léky na spaní. Jeho rodina však tuto verzi odmítá. Říkají, že by toho nebyl schopen. Policie tedy vyšetřuje, zda jde o sebevraždu, či jen náhodu. Našla ho masérka ( ležel v ložnici, nahý, tváří k zemi a kolem něj byly jakési pilulky.), se kterou měl dohodnutou schůzku a přivolala lékaře. Ten dorazil, ale už mu nedokázal pomoci :-( . Během noci se začaly u jeho domu obevovat květiny, svíčky a pohlednice, které tam umisťovali jeho fanoušci. To samé se dělo i u jeho domu v rodném Perthu.

Nejmenovanému deníku Ledger prozradil, že je nespokojený se svým životem. Cituji : "Cítím, že jen mrhám časem, protože se stále opakuji." řekl v listopadu.

Musím se přiznat, že i já jsem mu ten večer, co jsem se tu zprávu dozvěděla, doma zapálila svíčku. Byl to můj oblíbený herec. Je škoda takového člověka a vynikajícího herce, který šířil kolem sebe jen pozitivní energii, nejen z filmů, ve kterých hrál...

Heath Ledger se narodil v australském Perthu. O herectví se začal zajímat už když chodil na základní školu Guilford. Své první herecké zkušenosti získal působením v Guildfordském divadelním souboru. Brzy poté se začal objevovat v několika australských televizních show. První z nich byly "Clowning Around" (1992), "Ship to Shore" (1993) a Pot "Sweat" (1996) v němž si zahrál významnou roli homosexuálního cyklisty.

O rok později si zahrál keltského prince Conora v historickém televizním seriálu Řev "Roar". Stejný rok se objevil v malé roličce Oberona ve filmové pohádce Tlapka "Paws". V hlavní roli devatenáctiletého chuligána Jimmyho si zahrál v celovečerní krimikomedii Ruce pryč! "Two Hands" (1999). Filmoví kritici film nazývali Australským Pulp Fiction. Po přestěhování do Hollywoodu si zahrál v další významné roli komedie Deset důvodů, proč tě nenávidím "10 Things I Hate About You" (1999).

Opravdovou hereckou hvězdou se stal v roli syna Mela Gibsona ve výpravném dobrodružném mega hitu Patriot (2000). Postavení nového talentovaného Hollywoodského objevu potvrdil v dobrodružném romantickém příběhu ze 14 století Příběh rytíře "A Knight\\\\'s Tale" (2001). Stejný rok si ještě zahrál vedlejší roli citově strádajícího Sonnyho, jenž si dobrovolně vezme život ve filmu Ples příšer "Monster\\\\'s Ball".

V dobrodružném dramatu Čtyři pírka (The Four Feathers) si zahrál jednu z hlavních rolí britského důstojníka Harryho Favershama. Tento britsko-americký, romanticko-dobrodružný příběh lásky, přátelství, odvahy a sebeobětování byl natočen v roce 2002.

V roce 2005 se objevil v roli Jacoba Grimma ve snímku režiséra Terryho Gilliama Kletba bratří Grimmů a v tomtéž roce si zahrál ve filmu Legendy z Dogtownu (režie Catherine Hardwicke), jež vypráví skutečný příběh o skupině mladých surfařů vystupujících pod názvem Z-Boys, kteří přivedli k životu nový, revoluční styl skateboardingu. Celý tento příběh by se vůbec nemohl odehrát, nebýt Skipa Engbloma - spolumajitele Zephyr Shopu, který zajistil Z-Boys jejich obrovskou slávu. Od okamžiku, kdy se skutečný Engblom doslechl o filmovém zpracování, si v roli sebe samého dokázal představit jedině Heatha Ledgera.

Na přelomu roku 2005/2006 zaujal rolí Ennise Del Mara ve filmu Zkrocená hora od oscarového režiséra Anga Leeho. Film vypráví milostný příběh dvou mladých mužů - rančera a kovboje - kteří se poznali v létě roku 1963 a stali se přáteli na celý život. Prožili mnoho radostí i tragédií, díky kterým poznali slabost a sílu lásky. Film získal na MFF v Benátkách hlavní cenu Zlatého lva a byl nominován v sedmi kategoriích na Zlatý glóbus. Po boku Heatha Ledgera se zde objevil Jake Gyllenhaal v roli Jacka Twista. V roce 2006 si zahrál hlavní roli ve filmu Casanova.

Tomáš se svojí holkou trávil každou minutku. Jednou však nepřišla do školy a tak jí zavolal a zeptal se : "Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?"

"Musela jsme k doktorovi. ale není to nic vážného. Každoroční prohlídka. Ale mám otázku.."

"Ptej se.."

"Jak moc mě miluješ ?"

"Víš, že tě miluju víc než cokoliv jiného. Proč se ptáš?" Kamila mlčí.

"Je něco špatně ?" ptá se Tomáš...

"Ne, všechno je v pořádku.."

"Dobře.."

" Jak moc ti na mě záleží ?" ptá se Kamila znovu.

"Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl."

"A chceš ?"

"Samozřejmě že ano! Je něco špatně?" zeptal se s povzdechem.

"Ne, všechno je v pořádku."

"Chtěl bys pro mě zemřít?" zeptá se znovu.

"Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku."

"Opravdu?"

"Kdykoliv. Ale teď vážně, není něco špatně?"

"Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě, my jsme v pohodě, všechno je v pohodě. Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole."

"Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ"

Taky tě miluju , pa"

Tomáš se zeptá kamaráda druhý den ve škole : "Čau, neviděl si dneska mojí holku?"

"Neviděl. Ani včera tu nebyla."

"Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon.."

"Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou.."

"Jo.. Ale ona ne.."

"Nevím co ti mám ještě říct …"

crrr-

-crrr-

-crrr-

Kamila zvedá telefon :"Prosím?"

"Ahoj Kamilo.Tys nebyla ve škole ?"

"Musela jsem jít na nějaký vyšetření."

" Jsi nemocná?"

"Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma."

"Počkám."

"Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později."

"Dobře… Miluju Tě miláčku."

>>Hodně dlouhá pauza<<

Tomáš v telefonu slyšel, jak Kamila brečí, když říkala:" podívej, budeme se muset rozejít."

" Cože???"

"Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat."

"jo?"

" Miluju tě"..řekla a položila sluchátko.

Kamila už nebyla ve škole tři týdny a nezvedá ani telefon.

Tomáš je s kamarádem :"Čau vole…"

"čau-.."

"Co se stalo?"

"Nic.. hele mluvil si se svojí ex?"

"ne"

"Takže si neslyšel?"

"Neslyšel co?"

"Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne.."

" Vole! MLUV!!!"

"zavolej na toto číslo"

"ok" rozloučí se s kamarádem a po škole na číslo zavolá.

Ozval se ženský hlas :"Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení"

"Musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku."

"Jak se jmenuje pane?" Tomáš podává sestře informace o Kamile.

"Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek"

"Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?"

" číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3"

"CO SE STALO?"

"Nemůžu vám podávat informace přes telefon. Prosím přijďte a můžete ji vidět"

Tomáš jde od nemocnice a Kamilu najde v nemocniční posteli.

"Panebože! Jsi v pořádku?" zhrozí se Tom. Ale Kamila mlčí.

" Miláčku! Mluv se mnou!"

"Já…"

"Ty co? Ty CO?"

" Mám rakovinu…Žiju na přístrojích". Tím Tomovi vyrazila dech, rozpláče se...

"Dnes mi ty přístroje odpojí …."

" CO??"

"Chtěla jsem ti to říct.. Ale nemohla jsem. Nechtěla jsme ti ublížit."

"Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!"

"Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já ."Tomáš nechápe.

"Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil ." zopakovala jeho slova. Tomáš mlčí. Jen tiše pláče.

"Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou."

"Tak proč si se se mnou rozešla?"

V nejdůležitějším okamžiku přijde sestřička a Tomáše vyhání z pokoje Kamily.

"Miluju tě."Řekne a opouští pokoj. Kamila je odpojena od přístrojů a umírá. Ale co Tomáš neví je proč mu kladla ty otázky. Chtěla, aby to řekl na poslední chvíli, a rozešla se s ním, jen proto že věděla že jí zbývají pouze 3 týdny? A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře?

Tomáš byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. Ale nechal vzkaz, který zněl :" Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla, že by pro mě zemřela…"

Je sychravé podzimní odpoledne a ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí. Nikdo si nevšimne dívky kráčející kolem nich. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima.Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě stále kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě." řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky." odpoví dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Petře néééééé!!!" Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím, rychle! Petře no tak prober se, prosím!" snažila se ho dívka vší silou zachránit. Už je ale příliš pozdě, mladík už nevnímá to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život,celý svět. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho modré oči, krásné rty, jeho povahu. "Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Petře!" Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...

Ležím v nemocnici a jarní sluníčko mi ozařuje tvář. Kolem mě, jen čtyři stěny, dveře, skříň a plechový noční stolek. Celé dlouhé měsíce, které zde trávím myslím na něj. Na lásku mého života. Nemám mu za zlé, že ode mě odešel, když se dozvěděl, jak vážně jsem nemocná. I přes to ho miluji. Občas počítám kapky v infuzi, které mi putují do žil, jen aby mě déle udržely živou a přemýšlím nad ním. Celé dny se modlím, aby za mnou alespoň jednou přišel. Vím, že už nejsem tak hezké jak jsem bývala. Vypadaly mi vlasy a má kůže zbledla. Mé oči ztratily onu jisku, kterou měly, když jsme spolu trávili všechen volný čas. Ale vše krásné skončilo s okamžikem, kdy jsme odešla sem. Už se neukázal. Kdo by také mohl milovat smrtelně nemocného člověka, že? Ale já to chápu, ale možná jen pro to, že jsem to já, kdo je smrtelně nemocný. Umírám. Cítím to. Už před sebou vidím její tvář. "Smrt si pro mě přišla." špitnu. Přemlouvám ji, aby ještě chviličku počkala, protože jsem stále doufala, že za mnou příjde. Ale smrt se nenechala dlouze přemlouvat. Natáhla ke mě ruku a já veděla, že ji musím podat tu svoji. S bolestí jsem sevřela její chladnou dlaň a se slovy :" Miluji tě." Jsem s ní odešla. To jsem ale netušila, že má láska v tu chvíli, když jsem ty magické slova vyslovila, vtrhla do pokoje. Křičel o pomoc a omlouval se mi, za to, že zbaběle stál na chodbě u mých dveří. Bál se, že jeho lásku, kterou mi chtěl dát odmítnu. Jeho srdce po tom mém plačtivě volalo. Ale to mé už neslyšelo. Už nebilo..

Myslím, že nechat se inspirovat gothickým stylem oblékání ze středověku (nemyslím teď brnění),není ta správná volba. Gothické šaty jsou sice krásné, ale ke každodennímu nošení jsou myslím nevhodné. I když třeba topy, nebo sukně, korzety do gothiky jsou naprosto krásné a v gothic scéně hodně nošené. Oblékejte se tedy pokud možno do toho, co je ve vašem okolí akceptovatelné. Hodně se nosí samet, krajky a kůže, to vše v černé barvě, ono je jedno, jestli to je normální látka, nebo samet, oboje v černé barvě vypadá skvěle. Často se černé oblečení kombinuje s velkým stříbrným přívěškem, může to být kříž, nebo prostě cokoliv, co je dostatešně velké a stříbrné. Dobře vypadá také několik přívěsků v různé velikosti a délce. Obojky, pásky s hroty, náramky s hroty, nebo pyramidami a stahováky.

Muži chodí často v oblečení unisex, tedy jako ženy, nosí sukně, upnutá trička, někdy průhledná... U nás ale v tomto Gothika nepotkáte, možná na sraze, ale na venek se každý krotí, nebo se mu to prostě nelíbí.

Boty se nosí většinou černé a těžké, nejčastěji glády, někdy kozačky a na jaro a léto kotníkové old school boty. Ale je jen na vás, jak se budete oblékat, v černé chodit nemusíte, ale je to nejoblíbenější barva mezi Goths, také to může být temně modrá, purpurová, nebo krvavě červená až vínová.